Trh mrch XXXI: Holka magor

Publikováno: 13.11.2011 17:16 | Alex Lenoir

Opět jsem se přesvědčil, že ono známé pořekadlo o růžových brýlích platí ať je vám 10 let nebo 22, ať jste kluk nebo holka. Pokud prostě nechcete, tak si je nesundáte. Navíc tím, že růžové brýle jsou podle nejnovějších testů nerozbitné, tak mnohdy ani tvrdý náraz reality jim neublíží.

„Možná, že bych měl psát o básních, ale já básním nerozumím, jenom je miluju […].“
Ivan MAGOR Jirous (Magorův zápisník)
Trh Mrch

Femme fatale

Média ráda označují jako femme fatale každou rajdu, která přijede do Prahy z Libčic v otřískaným Fordu. Já svoji osudovou ženu akademické půdy vidím v bývalé profesorce literatury. Zklamu vás – nekonal se žádný výjev ve stylu paní Robinsonové a Bena Braddocka. Díky ní jsem doplul s Odysseem na Ithaku, básnil s Neronem o žáru hořícího Říma, pral se o právo na život s Jeanem Valjeanem, sváděl boj o lásku s Annou Kareninou.

Nejpůsobivější však byly její autentické samizdatové historky. Se zaujetím jsem poslouchal, jak vytvářeli letáky, kterými zvali na tajná čtení v zavřených sklepech a podzemních vývařovnách. Do té doby jsem to považoval jen za bohémské myšlenkové hnutí. Díky ní jsem však pochopil, že odmítání nátlaku a dodržování předem vytyčeného uměleckého programu, podpora autentičnosti, a především vytvoření nové, nezávislé kultury, která by se vymanila oficiálním komunikačním kanálů, není nic revolučního. Ikdyž tehdy (jak se později ukázalo) prokazatelně bylo.

Forrest & Jenny

Seděl jsem na zemi před knihovnou a četl si Jirousovu Zprávu o třetím českém hudebním obrození, když někdo zazvonil u dveří bytu. Zvedl jsem se a stále s knihou v ruce jsem otevřel.

„Nevzal bys mě k sobě?“ zeptala se mě Bára s cestovní taškou v jedné ruce a tmavě vínovou orchidejí v náručí. Předem si odpověděla. Jistě, že vzal.

Po šálku meduňkového čaje, mi řekla, že se s ním pohádala. Podle toho co jsem za několik posledních týdnů zpozoroval, tak tahle hádka rozhodně nebyla první. Ale byla velká pravděpodobnost, že byla poslední. Než jsem se vrátil s dalším šálkem čaje, už spala. A spala až do druhého dne. Já tam celou noc seděl a dával na ni pozor.

A pod maskou je...

Mnoho lidí říká, že „se našlo“ ve filmu Snídaně u Tiffanyho. A ikdyž Blake Edwards udělal z tenké knížky jeden z ikonických filmů 20.století podstavu filmových postav skutečně pochopíte až si přečtete tištěnou předlohu. Najednou zjistíte, že Lula Mae Barnesová nosí masku Holly Golightlyové jen jako ochranný štít. Chrání se jí. Tím, že Holly prakticky neexistuje, nikdo jí nemůže zranit. A Lula Mae si tak může v klidu žít. Proto obdobnou masku nasadila Paulu Varjakovi. Vytvořila mu Freda. Protože ho milovala. Ale zároveň chtěl dostát svého pravidla, že lidé si nepatří. A jedině tak mohli být spolu, aniž by to něco znamenalo.

Přesto že nejznámější scéna je hned ta první „snídací“ a následně poslední líbací, já hloubku filmu vidím ve scéně kdy se Holly a José da Silva Pereira vrací do jejího bytu a Holly najde vzkaz, že její bratr Fred zemřel. Načež ji chytne amok. José raději zmizí a jediný kdo zůstane, aby zabránil naprosté niterní devastaci Lula Mae je Paul. On jediný ji miloval i bez té masky.

Bruise Encounters

V sobotu večer jsme s Bárou sledovali Grave Encounters. Když se pak Bára na křesle zavrtěla, sjela ji deka z ramene a na paži se ukázala podlouhlá modřina. Všiml jsem si jí už včera ráno, ale mlčel jsem.

„Je to, to co si myslím?“ řekl jsem a ukázal na to nachové epicentrum jeho zlosti. „Udělal ti to on, že jo?!“

„Jen mě trochu silněji chytil, když jsem odcházela,“ protočila panenky a natáhla si deku zpátky

„A ta na krku?“ pokračoval jsem ve výslechu. I téhle modřiny na zátylku jsem si všiml hned první den. „Přece se nenecháš od takovýho kreténa mlátit. Záleží mi na tobě.“

Místo jakékoliv slovní odpovědi se mi Bára schoulila na rameno.

Další šance

Když jsem se v neděli ráno probudil, Bára už tam nebyla. Místo toho jsem v kuchyni našel orchidej, kterou si tehdy s sebou přinesla, a vzkaz: Volala jsem mu a rozhodli jsme se, že to ještě zkusíme. Děkuji Ti za všechno. Mám tě ráda.

Komu není rady...

...tomu není pomoci. Někdo padá, aby si natloukl, poučil se a příště už stejnou chybu neopakoval. Někdo ale chybuje stále dokola. Ne proto, aby nabral zkušenosti, ale protože doufá, že tentokrát to skutečně vyjde.

Vztahy by měly být o vzájemné podpoře. Kvůli tomu si přece hledáme partnery. Aby ve chvílích, kdy padáme, nás měl, kdo zachytil. A ne abychom padali kvůli čísi vztekem zakalené mysli. Jediné pády, které jsou v lásce dovolené, jsou za lásku samotnou.

Možná, bych neměl psát o lásce, protože jí asi nerozumím, jen v ní věřím.
Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!