Trh mrch XXXIV: Myplace

Publikováno: 04.12.2011 16:49 | Alex Lenoir

Moji facebookovskou stěnu opět začínají zaplavovat rozjívené fotografie z prvních vánočních večírků. Fotky jak se Petr líbá s Ivetou, jak se Honza líbá s Ivetou a i ten poslíček co dovezl pizzu, jak se líbá s Ivetou. Hraní flašky, bourání právě postaveného umělohmotného vánočního stromku, skenování zadků na firemní kopírce, snímání tělních útrob minikamerou s následným přenášením záznamu na plátno v zasedačce. Proto jakmile na takovém večírku kolem vás prokluše finanční ředitel se sobíma parohama na hlavě věřte, že je nejvyšší čas odejít.

Trh Mrch Myplace

26 a půl týdne

Na jednom takovém večírku jsem potkal i kamaráda Viktora. Hladce jsme probrali školu, ekonomiku, politiku i auta. Jakmile jsme přešli na vztahy, začalo to drhnout. A poměrně silně a hlasitě.

Viktor je v posledním ročníku na právech. Během studia byl svědkem toho, jak mnoho nadějných studentů odpadlo a smířilo se s tím, že místo mladších a následně starších firemních partnerů budou jen doručovat korespondenci. Viktor na tomto kolotoči práv jezdil už pátým rokem. Celý den trávil mezi lidmi. Každodenní porady, konference, semináře, přednášky, schůzky. Zatímco Viktor posledních šest měsíců šplhal pro titul JUDr., úplně zapomněl na průběžné obnovování svého dosavadního titulu přítel - partner. Když se po celém dnu vrátil domů, už nechtěl mluvit. Nechtěl reagovat. Nechtěl myslet, rozhodovat, uvažovat. To dělal celý den. Chtěl jen být. Být s tou, do které se před rokem zamiloval. Jak se ale ukazovalo, pouhé sdílení Renátě nestačilo.

Viktor domluvil a mezi námi konverzace utichla. Prolomilo ji až ťuknutí skleničky šampusu nejdříve o moji a následně i o jeho láhev piva. Recepční Iveta měla dvě promile a rozmazanou pusu. Ihned nám popřála Šťastné a veselé svátky a se slzami v očích vysekla Viktorovi poklonu, jak moc mu jeho šťastný a veselý vztah závidí. Pak se podívala na mě a řekla větu, které se děsí všichni nezadaní: „Neboj, určitě si tak někoho najdeš.“ A pak dodala: „Třeba to dáme dohromady spolu.“ Významně na mě mrkla a odploužila se do davu. „To se radši uhoním k smrti,“ procedil jsem mezi zuby.

(Jen) já

Pátek je můj symbolický den volna. Protože víkend opět věnuji přípravám bakalářské práce, tvorbě jazykové učebnice a statistickým výzkumům. Proto v pátek vstávám až v 8 hodin, jdeme s tátou na rychlou snídani, a já pak zůstanu sedět a čtu si noviny. Na tuhle chvíli se těším celý týden. Jen to moje intimní hodina, během které čerpám síly na nadcházejících sedm dní. V jeden moment, když jsem zvedl oči od novin, všiml jsem si drobné blondýnky v rohu kavárny. Ulamovala si z jablečného muffinu a četla knihu a sociologii. Bylo mi jí líto. Upřímně líto. Že tu sedí sama a nemá nikoho, kdo by si s ní zašel na kávu a muffin. Ihned na to mě vyrušila servírka, která se mě asi poosmé ptala, jestli si ještě něco dám. Nedám.

Když jsem dočetl noviny, na stojáka dopil kávu a zapínal si kabát, přisedla si k blondýnce další slečna. Podle všeho dobrá kamarádka.

„Čekáš dlouho? Ty už máš dopitou kávu?“ zeptala se jí vyděšeně.

„Přišla jsem dřív. Chtěla jsem si něco přečíst a udělat pár poznámek,“ odpověděla, aby ji uklidnila.

A pak jsem pochopil, že tady ta slečna neseděla sama proto, že nikoho nemá. Ale proto, aby si užila tu chvíli, že může být sama se sebou. Stejně jako já. A stejně jako mnozí co sedí v kavárnách se sluchátky na uších a knížkou v ruce.

Poslední sex v Paříži

Lenivý pátek měl zjevně i Viktor. Bylo to poprvé, co se plně nesoustředil na práci. V hlavě pořád myslel na to, jak to zařídit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá – aby Renáta dostala to, co chce, a on jí to mohl splnit.

A tak šel, koupil kytici červených tulipánů a dvě letenky do Paříže. Až do odjezdu na něj Renáta netlačila. Užili si krásný, romantický (laciný a kýčovitý, jak říká Viktor) Nový rok v Paříži. Tančili na ulici, cpali se pečivem a pili červené víno. A užili si dokonalé poslední milovaní.

Čtyři dny po návratu z oficiálně nejromantičtějšího města světa se rozešli.

Hříšný tanec

Vztah je jako tanec. Na obě věci potřebujete dva lidi. I Patrick Swayze učil Baby, aby respektovala jeho taneční prostor, a on nebude zasahovat do toho jejího. Když se přiblížíte moc tak ten druhý může mít pocit, že ho utiskujete. Když se vzdálíte, vzniká mezi vámi prostor, který nemá daleko k odcizení. Vztah i tanec jsou o vášni i volnosti, pravidlech a inovaci. Oba dva mají pevná pravidla, ale zároveň musí být otevřené spontánním změnám. Zatímco taneční kroky musí být oficiálně uznány, vztah si může každý pár upravovat podle vlastních tanečních kroků.

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!