Trh mrch XXXIX: Zkouškové období

Sotva jsem (relativně úspěšně) vybojoval několik vítězství na akademické frontě, a byl jsem tak zase o něco blíž bakalářskému titulu, na bojišti vztahů jsem ztrácel to, co jsem získal teprve po měsíčním leč intenzivním studiu.

Jako po másle

Přiznám se, že jsem měl z průběhu zkoušek zimního semestru zvláštní pocit. Ve srovnání s předcházejícími čtyřmi semestry ten pátý proběhl v největším poklidu. Žádnou zkoušku jsem neopakoval, a tím, že jsem využil možnosti několika předtermínů v polovině prosince jsem přesně o měsíc později složil i tu poslední, obávanou – francouzštinu. Šlo to až moc dobře. Říká se, že štěstí ve hře následuje neštěstí v lásce. A já byl poslední měsíc velký hráč.

Vidím vztah veliký

Byl to nádherný měsíc, který jsem s Ninou prožil. A abych dal najevo, jak si našeho vztahu vážím, zamluvil jsem stůl v restauraci Comunità. Jako dezert jsem nechal připravit malinový dortík s krustou z čokoládových křupinek a do ní zapíchnout jednu svíčku. Ano, řeknete si, že je to poměrně velké gesto po měsíčním vztahu, ale ženám musíte neustále dávat najevo, že ve vztahu vidíte budoucnost. Perspektivu. Že se ten vztah nerozplyne v mlze, že to není jen něco na zkoušku, ale že je to živý organismus, který má zakódováno v DNA, že se bude dál vyvíjet.

Slepičí polévka pro bezdětnou duši

Na večeři jsem se moc těšil. Byla příjemná tečka za několika měsíční prací ve škole a především oslava našeho vztahu s Inou. Prakticky až do předkrmu vše probíhalo skvěle. Seděli jsme naproti sobě, plamínek svíčky házel skrze sklenice s vínem rozkývané odrazy do našich očí a my se dotýkali konečky prstů jako školáci. Snad bych i začal červenat a klepat zimou, jak se mi to stává, když jsem nervózní nebo vzrušený. To by ale nesměla do restaurace vtrhnout banda lovců mamutů.

„Ty jsi blbeček!“ křičel chlapeček s pletenou čepicí na hlavě.

„Ty jsi pitomec! Říkala to máma!“ vrátil mu to druhý chlapec v mikině s kapucí.

Do restaurace po schodech vběhla parta pěti dětí následovaná šesti dospělými. Asi minutu na to začaly na zem padat příbory, z látkových ubrousků se staly hrozně zábavné pokrývky hlavy a na jemnou látkou potažených židlích, na které obvykle usedaly ženy ve značkových šatech, najednou dupaly dětské nožičky v keckách se Spidermanem.

Když mě do hlavy trefil kousek dýňového chleba, poměrně nahlas jsem zabručel: „Kurva, kde sme?!“

„Alexi, jsou to děti,“ ohradila se na mě Ina.

„A já jsem dospělý a tohle je špičková restaurace!“ Tady to poprvé zaskřípalo a já ztratil to přirozené nadšení z večera.

A když k našemu stolu postavil blonďatý chlapeček s parmezanovými tyčinkami v nose přešla mě chuť i na mého králíka na červeném víně.

„Je to vtipné!“ zasmála se Ina.

„Je to nechutné!“ znovu jsem zabručel.

„Tak to nevím, co budeš dělat se svými dětmi,“ pozvedla Ina významně obočí.

„To mě zatím fakt netrápí,“ odbyl jsem ji.

„Nechceš děti?“

„No teď určitě ne...“

„Aha...“ Její hlas byl chladný. Spíš bez tónu. Prostě z ní vyšlo jen slovo bez výrazu.

Když přinesli dort s jednou svíčkou, jakoby mezi nás postavili zeď. Ano, tušil jsem, že Ina ve svých 26ti letech má už určitou představu o životě. Děti ale do té mé představy nezapadaly. Jediné, o co jsem schopný se postarat, je auto. A i to vozím do servisu, kde odevzdám čip a pak hodinu piju kávu a čtu si noviny, dokud mi White Bastarda nevrátí.

Ne, na děti nejsem naprosto připravený. Ani v restauraci, natož doma.

Bez možnosti opravy

Zkouškové období je vyvrcholením několikaměsíčního, rutinního, soustavného studia. Ke zkoušce k mikroekonomie dostanete podklady, po domluvě konzultační hodiny a tři pokusy na závěrečnou zkoušku. Ze vztahů, a především těch partnerských, skládáme zkoušky každý den, celý den. Bez přípravy, bez taháků, bez možnosti opisovaní. Opakování totiž zkoušek nepřipadá v úvahu.

Sotva jsme dojeli domů, začalo sněžit. Sněhové vločky svým poklidným tancem, tak dlouho přikrývaly rušné město, až ho docela umlčely. A i my dva jsme mlčeli.

Další obrázky

Tagy: Trh mrch, Životní styl

Komentáře