Trh mrch XXXVI: Šťastní a veselí

Publikováno: 18.12.2011 16:51 | Alex Lenoir

V pátek ráno mi tatík na stole nechal vzkaz a dvacet korun. Ostříhej se a ohol! hlásal brčálově zelený papírek. A tak jsem se narychlo vlichotil své kadeřnici. Stříhání a úpravu vlasů stále mnoho lidí podceňuje. Když si to ale uvědomíte, s nevhodným střihem se dost špatně bojuje. Špatnou košili můžete do 30 dnů vrátit, přinejhorším ji nosit jen doma. Vlasy vrátit nemůžete a musíte je ukazovat všude. Nejen doma. Skutečně dobrý kadeřník/kadeřnice si s vámi chce povídat o tom Jak to bude. Jakmile začne rejdit nůžkami ve vašich vlasech, už není cesty zpět.

Trh Mrch 36

Na ostří nůžek

Návštěvy kadeřnice si vždycky moc užívám, protože je to posvátných 45 minut, během kterých nemusím mluvit. Můžu mít jen zavřené oči, užít si mentolovou masáž hlavy a snad i lehce zdřímnout. Moje kadeřnice Ina je totiž anděl. Nemá potřebu mluvit, jako mnoho jiných. A snad proto, že ani já nejsem zrovna ukecaný, jsem její nejmilejší klient. Nevyprávím ji o svém životě, kamarádech, škole nebo práci. Občas ale něco prohodíme. Třeba v dubnu, když se mě zeptala, jestli stále píšu sloupky a já kývl hlavou. Nebo v září když jsem řekl, že hodně prší a pokývla hlavou ona. Nesnáším nucené konverzace. A pokud to nejde, je lepší neříkat nic.

200+1

V sobotu na firemním večírku jsem postával u prosklené stěny a díval se na město. Vypadalo slavnostně. Celé ověšené světýlky, co vypadaly jako maličké diamanty. A když se tak celé město třpytí, chce se vám říct, že mrzne, až praští. Po jedné jednohubce, na které byla recyklovaně vyhlížející paštika, a sklenici vína jsem vyšel na terasu. Zavolal jsem Maxovi, nebral to. Ani Oliver, a ani Ben. Ačkoliv jsem byl na party s dvěma sty dalšími lidmi, byl jsem sám. Další Vánoce za dveřmi a já zase budu pod jmelím stát sám. Problém není v tom schrastit nějakou, která by pod něj se mnou stoupla. Ale najít tu, s kterou bych pod ním chtěl stát já. Ani přítomnost Agáty Hanychové a Dominiky Mesárošové mě nepřiměla, abych zůstal a bavil se. Prošel jsem kolem nich, od obsluhy si vyžádal kabát a chtěl se projít domů. Pak mi ale přišla SMS od kamaráda Daniela: Jsme v baru Foreigner.

Hamburger

Seděl jsem v boxu, pocucával coronu a neustále listoval jídelníčkem se šílenou touhou si něco dát. Zcela náhodou, spíš omylem jsem se podíval k baru. Kadeřnice Ina tam seděla a pokoušela se zakousnout do obrovského hamburgeru... Hamburger, hmm....

„Zdravím, jak vám chutná?“ zeptal jsem se laškovně Iny a ta zakuckala. Její drobné kudrlinky se zaleskly ve světlech baru, její velké, jindy jen černé oči najednou hrály všemi barvami a já se v nich topil.

„Vám to sluší!“ řekla Ina překvapeně. Copak jindy chodím v teplákách?

Protože mi přišlo značně nevhodné házet na ni uslintané pohledy, objednal jsem si hamburger taky.

Pivo mi dovolilo se zeptat, proč tady není s kamarádkama a na Ině bylo vidět lehké zaváhání.

„Vlaďka má přítele, takže je s ním. A... Vendula šla s dalšíma holkama do baru. Jinam,“ odvětila Ina posmutněle.

„A vy? Proč nejste s nimi?“

„Já chtěla hamburger. Ony tohle nejí. Šly na sushi,“ vysvětlila a měl jsem pocit, že jí hranolka hořkla v puse. „Tady mají nejlepší karbanátky.“

„Máma taky dělá super karbanátky. Hodně kořeněný. Mám to rád,“ usmál jsem se.

„I ta moje! Zrovna minulej týden je dělala a přidala do nich i mandle a trochu červené cibulky a já jich snědla asi deset...“ rozpovídala se Ina. A pak jsem si něčeho všiml v těch jejích rubínových očích. Byl to krátký záblesk, ale byl tam a já ho postřehl. Stejný smutek jaký jsem měl já. Být sám/sama přes údajně nejveselejší svátky celého roku. Pak si Ina lehce povzdechla. „Bolí mě nohy. Vzala jsem si nové boty, které jsem si koupila za výplatu. Nemůžu v nich chodit. Jen stát u baru. A doufat, že... třeba na ně někoho sbalím,“ pokrčila Ina rameny a jemně zavrtěla hlavou.

„Třeba jste už sbalila,“ usmál jsem se.

Moje krásná kadeřnice

Moje kadeřnice je přirozeně krásná, vtipná a chytrá. Ví, kdy má mluvit, a pozná, kdy je lepší mlčet. Ve svém oboru velmi úspěšná a na měsíce předem obsazená. Má krásný byt, který si poctivě každý měsíc splácí. Díky tomu, že je spolumajitelka vlasového studia může si každý měsíc koupit něco jen tak pro radost. Když se ale vrátí domů, jediné, co tam na ni čeká, je prázdná lednička a kabelová televize. Všechno její, všechno jen pro ni.

To že jste krásní, úspěšní a bohatí vám nezaručí, že budete šťastní a veselí. Nebo že budete zdraví a spokojení. Nebo že nebudete o Vánocích sami. Pokud ale nepřestáváte věřit, nakonec se vytouženého dárku dočkáte klidně i týden před Štědrým dnem. Mezi zuby bude mít semínka sezamu, na bradě hořčici, ale vy budete vědět, že letos jste konečně dostali to, co jste si přáli.

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!