Trh Mrch XXXVIII: Chvála střízlivosti

Znáte ten pocit, kdy se skláníte nad hlubinou a díváte se do ní? Chcete se do ní vrhnout a všechno skončit. A čekáte na to, kdy přijde ten okamžik? Vy víte, že přijde. Silný, silnější, než ten předtím. Lehce se opotíte a ucítíte hořkou pachuť v ústech. Už je to zase tady. Ten nával. Mít skutečnou možnost to udělat, tak skočíte dolů. Jenže vy se shýbáte nad záchodovou mísou a dávíte se.

Mně se naštěstí novoroční kocovina vyhnula. Od toho ohavnýho Silvestra před třemi lety, kdy jsem se našel až 2. ledna ráno v cizím bytě na druhém konci města si dávám pozor. Letos jsem měl konec roku silně pracovní. A tak místo otvírání lahví šampaňského jsem otvíral přílohy finančních zpráv, které jsem před půlnocí utěsnil dvěma lososovýma košíčky a zalil skleničkou sektu. Místo novoroční kocoviny mě stihlo novoroční přecpání, které způsobil oběd u prarodičů. Tři druhy masa, brambory a knedlíky na všechny možné způsoby, dědova hruškovice a víno, extrémně sladké koláče a já funěl jak Trautenberk.

Jak jsem byl vděčný, když jsem se první den pracovního týdne opět vrátil ke své tradiční a mému zažívání nejvíce vyhovující stravě. Bůh žehnej sojovým jogurtům.

Blbec, kam se podíváš

Je to přesně rok co mi vyšel první sloupek v Ekonomickém journalu. Mých 300 slov o ekonomice si rychle oblíbilo spoustu čtenářů a já se tak zařadil vedle editora k nečtenějším autorům.

Moje stabilně vzrůstající nadšení z dobře odváděné práce mi vydrželo celý jeden rok. První lednový pátek však moje nadšení padlo stejně hluboko jako DJi v roce 1929. V internetové diskuzi pod mým sloupkem jsem našel komentář od uživatele jméneme Uhor6X: Prosím vás už zrušte tohohle úděsnýho pisálka.

Najednou mi došlo, jak se cítila ta reportérka, jejíž prsa lezly někomu až do obýváku.

Potřeboval jsem s někým prokonzultovat, že můj text, na kterém jsem makal dvacet hodin, někdo označil za úděsný. Nebylo to zrovna, když jsem na oběd vytáhl Romana.

Roman pozval přítelkyni na exkluzivní dovolenou do Malajsie. Na dovolenou si půjčil u společnosti poskytující nebankovní půjčky a spotřebitelské úvěry od 5 000 do 400 000 Kč. Po hodině rozjímání nad tím, proč Roman bral takhle nevýhodnou půjčku, se dostala řada i na mé problémy.

„Představ si,“ začal jsem nadějně svoji část. V tom Romanovi ale zazvonil telefon. Jeho šedesát minut na oběd uplynulo a musel se vrátit do kanceláře. Nejenže jsem mu svůj problém nevyložil, ale ještě jsem za něj musel zaplatit. To byl zase pokec!

Párty pro jednoho

V neděli odpoledne se Ben vrátil domů z pobytu na horách. Po večírku, co jeho matka pořádala, naházel láhve od alkoholu do pytle a vynesl ven před dům. To musel být ale večírek, myslel si, když konečně za hlasitého cinkání dotáhl pytel k popelnici. Ten den vyšla matka z ložnice až kolem šesté večer.

V pondělí ráno však našel vedle pohovky ještě jednu prázdnou láhev. A v úterý další láhev. Ve středu to byly dvě láhve a v pátek to byly dvě sedmičky od šampaňského. V sobotu ráno tři. A pak pochopil, že matka pořádala večírky každý den. A vždy jen sama pro sebe.

Těžké dny

Po propité noci přijde těžké ráno. Po prochlastané noci přijde zmatené odpoledne. Jako každá kocovina i ta odezní a přijde naprosté vystřízlivění. Uvědomíte si, co všechno se minulou noc stát mohlo a to co se skutečně stalo. Nad některými věcmi se můžete pousmát, nad jinými kroutit hlavou, litovat nebo je obrečet.

To co je společné pro všechny stavy střízlivění jsou otázky. Skutečně pracuji, jak nejlépe umím? Musel jsem utrácet peníze, které vím, že mít nebudu? Jak bych jí mohl pomoci?

Pokud se otázky množí a nedostává se nám odpovědí, začnou někteří lidé vytloukat klín klínem. Pochybnost se snaží zpochybnit, dluh zaplatit dluhem. Co ale dělají ti, kteří už padli na to nejsušší dno. Ti v takových případech doufají, že přijde někdo, vytáhne je z lihových hlubin a dá jim napít čisté vody. Je to pár dní co jsme si připíjeli na šťastný, lepší, nový rok. Tehdy ale Ben vůbec netušil, že už nikdy si s mámou na nový začátek vínem nepřipije.

Další obrázky

Tagy: Trh mrch, Životní styl

Komentáře